Lounské kostely

Kostel sv. Petra

Nejstarší budovou v Lounech je kostel sv. Petra, jehož románská loď pochází z konce 12. století. V písemných pramenech je prvně zmíněn teprve roku 1359. Dnešní podoba kostela je výsledkem přestavby v letech 1451–1463. K rekonstrukci nejspíš významně přispěli páni z Černčic, zbohatlí měšťané, neboť jejich erb je umístěn nad západním portálem. Tehdy byla důkladně opravena loď a postaven zcela nový gotický presbytář. Současně vedle kostela vyrostla kostnice a dřevěná zvonice. Velmi zajímavým prvkem byla kamenná kazatelna vystupující z jižní zdi, která mohla sloužit promluvám jak pod širým nebem, tak uvnitř lodi. Kazatelna dnes již postrádá podstavec i stříšku a její vchod je zazděn.

Hřbitov u sv. Petra sloužil dlouho jako hlavní městské pohřebiště. Proto získal honosnou hřbitovní zeď zevnitř opatřenou arkádami a v letech 1573–1579 obě hřbitovní brány vyzdobil místní kameník Vincenc Strašryba znamenitými reliéfy. Během josefínských reforem byl hřbitov i s kostelem zrušen a měl být rozebrán na stavební materiál. Zkáze podlehla zvonice, kostnice i sakristie, z mramorových náhrobků se pálilo vápno na stavbu pivovaru, kostel fungoval jako sklad, sýpka nebo seník. Situace se změnila teprve roku 1871, kdy kostel koupil cítolibský zbohatlík František Hýra, majitel lounských mlýnů a cukrovaru, který si chtěl z kostela udělat rodinnou hrobku. Rekonstrukce se ujal rovněž cítolibský rodák Josef Mocker, ovšem do Hýrova bankrotu v roce 1875 byla velkorysá přestavba realizována jen částečně (nová střecha a schodišťová věžička). Kostel připadl opět městu a v jeho majetku je dodnes.

Kostel Nejsv. Trojice a Čtrnácti svatých pomocníků

Roku 1680 vypukla v Lounech tak velká morová epidemie, že musel být založen nový hřbitov v místech dlouho opuštěného obecního dvora. Když o 33 let později nákaza udeřila znovu, rozhodli se Lounští postavit zde hřbitovní kapli. Úkolu se ujal lounský stavitel Ludvík Naymayer, protože se ale při stavbě část kostela zřítila, upravil jeho plány Pavel Ignác Bayer, slavný schwarzenberský architekt. Barokní kostelík byl dostavěn roku 1718 a zasvěcen Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, ale také 14 sv. Pomocníkům, kteří se vzývají hlavně při různých nemocech.

Brzy po založení nového řeholního bratrstva sv. Ivana vznikla roku 1738 na zdejším hřbitově poustevna s ivanitou, který kromě modliteb měl za úkol i práce kostelníka, zvoníka a hrobníka. Za císaře Josefa II. roku 1782 však byli ivanité zrušeni a vzápětí byl zrušen i samotný kostelík 14 sv. Pomocníků. Část kostelního vybavení proto přišla do dražby a oltář, kazatelna a varhany byly odvezeny do nového kostela v Malém Háji u Hory Svaté Kateřiny. Díky naléhání lounského magistrátu a vzhledem k velkému hřbitovu bylo nakonec povoleno používání kostela 14 sv. Pomocníků. Z děkanského chrámu sem byl přenesen oltář Navštívení Panny Marie (z r. 1738), ke kterému lounský malíř Leopold Mälzer zhotovil nový hlavní obraz Nejsv. Trojice a 14 sv. Pomocníků (odspoda: sv. Blažej, Diviš, Erasmus, Jiří, Eustach, Pantaleon, Achácius, Jiljí, Linhart, Markéta, Kryštof, Vít, Barbora a Kateřina).

Kostel matky Boží

Jako náhradu za klášterní kostel Panny Marie zničený v husitských válkách si město v letech 1491–1493 postavilo malý kostelík na rychle rostoucím Pražském předměstí. Věž s hlavním portálem tvaru oslího hřbetu však byla přistavěna až roku 1612. Po zrušení zdejšího hřbitova sloužil kostel jako pohřební kaple pro nový hřbitov při cestě do Cítolib, ale v současné době je trvale uzavřen. Do severní stěny věže byly zazděny sochařské prvky do Vincence Strašryby z poničených hřbitovních portálů (z let 1577–1579) u kostela sv. Petra: karyatidy a reliéf vzkříšení syna naimské vdovy. Současnou podobu získal kostel po rozsáhlé přestavbě roku 1913 dle návrhu Kamila Hilberta. Za kostelem dnes stojí zvonička z Volenic a barokní socha sv. Jana Nepomuckého (z roku 1720) z Hořetic.

Kostel Československé církve husitské

Obec Církve československé v Lounech patřila od svého založení roku 1920 k nejpočetnějším v republice. Zpočátku používala děkanský chrám, ale po šesti letech se musela spokojit s provizorními prostorami ve školách. Až v roce 1932 si obec postavila kostel s názvem „sbor Dr. Karla Farského“ ve funkcionalistickém stylu podle projektu architekta Otakara Poláka. Kvůli nedostatku peněz nebyl sbor dokončen podle původního plánu, schází přístavba fary a nedokončen nebyl ani Vrchlického přednáškový sál v suterénu. Akademický sochař Josef Štýbr z Mutějovic vytvořil za oltář velký reliéfní obraz „Ježíš, přítel dítek“. Varhany z dílny bratří Riegerů z Krnova byly zasvěceny lounskému skladateli Eduardu Treglerovi. Ze tří zvonů se po válečné rekvizici dochoval jen nejmenší – Jeroným Pražský. Kolumbárium pro urny v předsíních kostela vzniklo až po válce. Trvale vystavený betlém v roce 1940 vyřezal horník Emanuel Trnka z Příbrami.

Kostel Českobratrské církve evangelické

Evangelický sbor, který v 70. letech 19. století v Lounech zakládal Jan Karafiát, se zprvu scházel v kostel sv. Petra nebo v domě v Prokopově ulici. V roce 1932 si evangelická obec postavila nový kostel ve funkcionalistickém stylu podle projektu lounského architekta Pavla Bareše. O čtyři roky později byl přistavěn byt faráře, poté i malá modlitebna, ale objekt nebyl zcela realizován (např. věž zůstala prázdná). Modernistická skeletová železobetonová konstrukce je výraznou dominantou této části města.  V 50. letech 20. století byly do kostela přestěhovány velmi cenné varhany ze zrušeného sboru Prokopa Velikého v Teplicích. Postavil je v roce 1874 drážďanský varhanář Friedrich Nicolaus Jahn. Pro přílišnou velikost nemohly být instalovány na kůr, proto byly netradičně umístěny do presbytáře a výrazně tak změnily celkový ráz liturgického prostoru.