Naučná stezka: Louny - Lužerady

Popis trasy:

vede severním směrem od města Loun podél řeky Ohře, celý okruh tvoří 4 zastávky

je vhodná pro pěší i cykloturisty

začíná pod lounskými městskými hradbami (z Mírového náměstí se na ni dostanete po schodech kolem zadního traktu radnice )

okruh pokračuje podél řeky Ohře k Jiráskovu mlýnu a odbočuje doprava přes most Veslařů

zastávka č. 1 - Pod Šancemi (stezka začíná pod lounskými městkými hradbami)

zastávka č. 2 - Lounská tůňka (pod oblouky inundačního, nebo-li záplavového mostu)

zastávka č. 3 - Rozcestí u Dobroměřic (zahrádkářskou lokalitou Na Losech, cesta vede mezi poli směrem k Českému středohoří)

zastávka č. 4 - Lužerady (z Lužerad zpět k Lounům podél břehu řeky Ohře)

více informací k trase včetně mapy naleznete zde

Lounská tůňka

Tůňka je pozůstatkem slepého ramene řeky Ohře, voda se do tůně dostává průsakem z řeky.  Vodní plocha v současné době zarůstá orobincem širolistým a úzkolistým. Břehové porosty tvoří staré topoly, vrby, osiky, jilmy a duby. Z keřů lemují tůň bez černý, brslen evropský, střemcha hroznovitá a krušina olšová. Na březích také roste  zblochan vodní, lilek potměchuť, dvouzubec trojdílný, zevar vzpřímený, chmel otáčivý, rákos obecný, kopřiva dvoudomá, křehkýš vodní, kyprej vrbice a puškvorec obecný. V tůni se vyskytuje řada ryb i obojživelníků. Tůňka je využívána Českým svazem rybářů Louny k rybolovu. Lounská tůňka byla v roce 1993 registrována odborem životního prostředí MÚ Louny jako významný krajinný prvek.

Rozcestí u Dobroměřic

Pohled na Lounské středohoří, které je součástí Českého středohoří, je krajina vyhaslých vulkánů tvořených nejčastěji čedičem. Nejvýraznějšími dominantami jsou vrchy Raná (457 m.n.m.) a Oblík (509 m.n.m), vyhlášené národními přírodními rezervacemi. Původní lužní lesy byly v minulosti vykáceny, dnes cestu lemují vzrostlé hlohy a topoly s bohatým keřovým podrostem, který je vhodným úkrytem pro řadu ptáků a dalších drobných živočichů.

Lužerady

Poslední zastávka se nachází nedaleko bývalé restaurace Lužerady, která byla vyhlášeným cílem nedělních rodinných výletů. Restaurace využívala budovu schwarzenberské hájovny, kde sídlil správce okolních lesů. Výskyt lužních lesů dnes dokládá pouze místní název Lužerady. Také rozsáhlé porosty luk byly postupně přeměněny na pole. Významné jsou pouze fragmenty dubových porostů za bývalým hostincem. Na dvoře bývalého hostince rostla staletá lípa, která byla v době okupace vyvrácena větrem. Dnes jsou v okolí samoty poměrně zachovalé aleje jírovců a jasanů ztepilých.