Naučná stezka: Louny - Zeměchy

Délka trasy: 3,12 km

Popis trasy:

trasa začíná na nejvyšším bodě města Louny (u vodárny nad tratí) a končí 1 km od železniční stanice Jimlín
stezka má 5 zastávek:
č. 1 - Lounský vodovod,
č. 2 -Podnebí,
č. 3 - České středohoří,
č. 4 - Ráz krajiny,
č. 5 - Pedologie a těžba opuky
zpět můžete pokračovat 1 km po modré turistické značce, u železniční stanice Jimlín najdete rozcestník
2 km po modré značce si můžete prohlédnout zámek Nový Hrad v Jimlíně
od Nového Hradu můžete pokračovat kaštanovou alejí ke hřbitovu, dále podél hřbitovní zdi a po polní cestě směrem na západ až dojdete k silnici, po které můžete jít do Líšťan nebo do Loun
více informací naleznete zde

Lounský vodovod

První zmínky o vývoji zařízení pro distribuci pitné vody v Lounech jsou ze 16. století, kdy byla na náměstí postavena renesanční kašna. Pomocí štoly byla zásobena z Červeného potoka tekoucího od Zeměch k dnešnímu loutkovému divadlu. Již v 18. stol. Louny vybudovaly první vodovodní řád, který byl později zakončen několika veřejnými kašnami. Na počátku 19. stol. a v roce 1896 vybudovalo město další vodovody. Roku 1900 byla vybudována sběrná studna, která neodpovídala požadavkům města kvalitou ani vydatností. Roku 1904 vznikla kvalitní studna naproti tehdejší městské plovárně. V letech 1932 - 1933 proběhly geologické a hydrologické výzkumy okolí, nabídlo se řešení za enormního nedostatku mísit artézskou vodu s vodou z vrtu naproti plovárně. Projekt vyústil rozšířením počtu studní na devět, a zanedlouho se připojila desátá - hlavní sběrná studna. Z ní byla voda čerpána pomocí odstředivých čerpadel do zemních nádrží a posléze do 36 m vysoké vodárenské věže, jež byla veřejnosti předána roku 1936.

Podnebí

Oblast Lounska zařazujeme podle E. Quitta do teplé klimatické oblasti T2, která je charakterizována dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím s teplým jarem i podzimem, místně teplou a suchou zimou a s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky.

České středohoří

České středohoří je součástí podkrušnohorské oblasti. Geomorfologický celek zaujímá rozlohu 1265 km². Velká část geomorfologického celku Českého středohoří je dnes díky výskytu vzácných stepních a lesostepních společenstev a unikátnímu reliéfu chráněné krajinné oblasti (CHKO) - 1063 km². Dá se rozdělit podle řeky Labe na dva podcelky - Verneřické středohoří - pravý břeh a Milešovské středohoří - levý břeh. Na ploše Českého středohoří se rozkládá 5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních re zervací a 18 přírodních památek.

Ráz krajiny

Krajina Dolního Poohří je v jarních měsících postihována vysušujícími větry, kdy dochází k větrné erozi a ornice bývá odnášena i s vysetými plodinami. Probíhá deflace (odnos zeminy) i akumulace (hromadění zeminy) podobně jako při písečných bouřích. Přirozená vegetace se zde kvůli dlouhodobému vlivu zemědělské činnosti už dlouho nevyskytuje. Pole se nejčastěji využívají k pěstování pšenice, žita, ovsa, ječmene, slunečnice, řepky a kukuřice. V této kulturní krajině se vyselektovala díky moderním herbicidům skupina rostlin, která se vyznačuje obdivuhodnou odolností a regenerační schopností, např. pýr plazivý, pcháč rolní.

Pedologie a těžba opuky

Jelikož půdy nejsou všude stejné, dělí se a kategorizují pomocí mnoha znaků. Ve zdejším okolí se převážně vyskytuje hnědá parendzina na opuce. Největší vliv na mineralogickém složení zdejší půdy má písčitý slínovec, který vznikl zpevněním usazených slínů (směs jílu a vápence) s podružnou příměsí písčitého materiálu. Tato půda se vyznačuje velkým množstvím úlomků matečné horniny ve svrchní vrstvě horizontu. Opuka, která je zdejší matečnou horninou, pochází ze spodního turonu. Starý opukový lom byl jeden z mnoha lomů na velmi kvalitní stavební kámen. Tyto lomy vznikaly podle rakousko-uherského horního zákona, který každému povoloval na vlastním pozemku lom pro vlastní potřebu (vznikla celá řada menších lomů, jejichž zbytky můžete v blízkosti této naučné stezky najít) a umožňoval svým majitelům prodej stavebního kamene (např. Kádnerův lom, který je cca 100 m jižně od tohoto stanoviště).