Počátky gotiky v Lounech

Během 14. století se Louny díky obchodu dostaly mezi přední města v Čechách. Během husitské revoluce spolu se sousedním Žatcem vytvořily silný vojenský svaz a získaly množství původně klášterních vesnic v okolí. Po katastrofálním požáru centra i obou předměstí v roce 1517 došlo k rychlé obnově ve stylu pozdní gotiky a 16. století lze bez nadsázky označit jakou zlatou dobu Loun. Chloubou města je stavba kostela svatého Mikuláše z let 1518-1538 podle projektu architekta Benedikta Rejta, vrcholné dílo české gotiky zařazené na seznam národních kulturních památek. Drancování Valdštejnových vojsk počátkem třicetileté války předznamenalo další osudy města, které ve válečných vírech do roku 1648 ztratilo polovinu obyvatelstva a z této rány se vzpamatovávalo dlouhá staletí. Teprve věk páry a elektřiny znamenal pro Louny další vzestup, zejména díky rozsáhlým železničním dílnám a lehkému průmyslu.

Gotické srdce Loun

Královské město Louny bylo založeno v době posledních přemyslovských králů a původní myšlenka jeho neznámého tvůrce - lokátora zůstala v městském půdorysu zřetelná dodnes. Jednoduchý ovál, sevřený hradební zdí se dvěma branami, tržiště uprostřed sítě ulic a uliček a monumentální svatyně na nejvyšším místě jsou obvyklou součástí většiny gotických měst. Hradby, důležitý symbol síly a sebevědomí města, postupně z valné části podlehly zubu času a jen Žatecká brána s baštami a opevnění na severní straně města připomínají, že ve středověku zde stála nedobytná pevnost. Zato hlavní chlouba Loun, pozdně gotický chrám svatého Mikuláše, i po staletích z výšky majestátně shlíží na měnící se město. Ani on neunikl ničivým katastrofám, ale po té poslední v roce 1517 doslova povstal z popela a pod vedením proslulého architekta Benedikta Rieda získal nezaměnitelnou podobu. Typické stanové střechy chrámu v opozici k zaobleným konturám Českého středohoří a mohutná pevnostní věž i dnes symbolicky ovládají zdejší část Poohří a vytvářejí jedinečnou scenérii, skutečnou tvář města.

Chrám sv. Mikuláše

Dominanta a chlouba města, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. První písemná zmínka o lounském farním kostele pochází z roku 1332 – to byl ještě zasvěcen sv. Kříži. Ke změně jeho patrocinia došlo po přestavbě v 80. letech 14. století. Z původního kostela se zachovala pouze 60 m vysoká věž. V jejím druhém podlaží, v dosud zachovalých dubových truhlách, ukládala ve středověku městská správa nejcennější privilegia. Nad stolicemi s pěti zvony, v úrovni ochozu, je byt hlásného, který zde mohl varovat měšťany při nebezpečí požáru či přepadení nebo oznamovat příjezd významnějších jezdců.
V březnu roku 1517 kostel spolu s celým vnitřním městem vyhořel a nezbyla z něj než zmiňovaná věž. Dva roky nato požádali Lounští královského architekta Benedikta Rejta
o pomoc. Dílo bylo dokončeno roku 1538. Na místě původního kostela vzniklo síňové trojlodí s nádhernou a na svou dobu revoluční krouženou klenbou a jedinečnou střechou tvořenou ostrými jehlany, které dokonale korespondují s pitoreskními tvary kopců Českého středohoří.
Procházet se jeho velebným a za všech okolností klidným interiérem, obdivovat monumentální vyřezaný oltář s dílny Jeronýma Kohla a Františka Preisse, posadit se do lavic a nechat se uchvátit strohou gotickou kazatelnou zdobenou slepou kružbou s trojlístky a liliemi z roku 1540, to je zážitek, který člověka promění.
Na zábradlí uprostřed kůru si návštěvník může všimnout znaku města Loun – s typickým měsícem a hvězdou symbolizující běh času i křesťansko-biblické motivy (např. Krista a Panny Marie). Romantické varhany v pseudogotické skříni postavil roku 1887 pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr. V té době byl kostel opravován pod vedením renomovaných architektů Josefa Mockera a Kamila Hilberta.
Mistrovským dílem je soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty z roku 1939 od sochaře Františka Charváta z Kutné Hory. Hluboké reliéfy jsou vyřezané podle obrazů Martina von Feuersteina, pozdního představitele nazaretského uměleckého směru. V téže době byla pořízena i velká socha Madony z dílny pelhřimovského řezbáře J. Hubáčka.
V současné době je možné po asi 180 schodech vystoupat na ochoz věže, ze kterého se Vám otevře výhled na dokonalé panorama Českého středohoří i královského města samotného. Jako na dlani máte náhle celé středověké jádro města a Vaše chuť projít si úzké uličky vzrůstá.

Žatecká brána

Byla postavena roku 1500. Je to uvedeno v jedné ze tří latinských sentencí vytesaných na průčelí. Nešlo o bránu v pravém slova smyslu – ta stávala poněkud východněji v Žatecké ulici; doba jejího zničení není známa. Dnešní Žatecká brána tvořila její předbraní a nebyla opatřena cimbuřím, nýbrž až do roku 1841 prkenným podsebitím. Druhá městská brána se jmenovala Pražská a stála u vyústění Pražské ulice proti základní škole. Zbořena byla roku 1861. Žatecká brána je součástí městského opevnění. To vznikalo souběžně se založením města, tedy od 2. poloviny 15. století. Vnitřní gotické opevnění se nezachovalo úplně. Je patrné zejména v zadních prostorách domů v České ulici a i parkánovým příkopem v ulici Na Valích. Místy jsou ve zdivu naznačeny i půdorysy hranolovitých bašt. Hradby je možno sledovat na jižní, západní i severní straně města, zejména procházka Pod Šancemi nad řekou je působivá. V Žižkově ulici jsou dvě dělové bašty. Hranolová věž a několik půlkruhových bašt je patrno – spolu s renesančním městským znakem – na severní straně města na zmíněných Šancích.

Oblastní muzeum Louny