Louny

Královské město Louny bylo založeno Přemyslovci v polovině 13. století na dvou důležitých dopravních tepnách, a to vodní – řeka Ohře a zemské – cesta z Prahy do Norimberka či Lipska. Již kolem 11. – 12. století však existovala osada Luna, situovaná v místě dnešního kostela sv. Petra, který byl vystaven v polovině 15. století. Z konce téhož století se nám dochovaly významné lounské památky, jako hradby s baštami a Žateckou bránou,

kostelík Matky Boží a dům Sokolů z Mor. V březnu roku 1517 propukl ve městě zhoubný požár. V jeho důsledku byli lounští nuceni postavit také nový kostel. Dle plánů královského stavitele Benedikta Rejta byla roku 1538 dokončena stavba chrámu sv. Mikuláše v pozdně gotickém slohu. Z renesančního období můžeme také obdivovat dům zvaný „Daliborka“, jehož fasáda pochází z přelomu 16. a 17. století. Do konce 17. století dovolí nahlédnout například „Barokní špitál“ či socha Panny Marie umístěná na morovém sloupu v centru města. Počátkem 19. století byla na místě původní radnice z roku 1398 postavena budova dnešní městské knihovny v empírovém slohu. Také byl vystavěn Inundační most se 40 oblouky, který sloužil pro udržení komunikace Louny – Lipsko v době častých záplav. Z konce téhož století můžeme shlédnout např. židovskou synagogu, Jiráskovy mlýny či dnešní radnici, která byla postavena v historizujícím slohu na místě domu „U Tří lip“.

Místní zajímavosti

Chrám sv. Mikuláše

Dominanta a chlouba města, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. První písemná zmínka o lounském farním kostele pochází z roku 1332 – to byl ještě zasvěcen sv. Kříži. Ke změně jeho patrocinia došlo po přestavbě v 80. letech 14. století. Z původního kostela se zachovala pouze věž. V jejím druhém podlaží, v dosud zachovalých dubových truhlách, ukládala ve středověku městská správa nejcennější privilegia. Dne 25. března 1517 kostel spolu s celým vnitřním městem vyhořel. Dva roky nato požádali Lounští královského architekta Benedikta Rejta o pomoc. Dílo bylo dokončeno roku 1538. Na místě původního kostela vzniklo síňové trojlodí s krásnou krouženou klenbou a jehlancovou střechou tvořící protějšek blízkých kopců Českého středohoří. Monumentální oltář z let 1701 – 1706 vytvořil sochař Jeroným Kohl se svým žákem Františkem Preissem. Skvostným kamenickým dílem je kazatelna z roku 1540. Na konci 19. století byl kostel opravován pod vedením renomovaných architektů Josefa Mockera a Kamila Hilberta. V současné době je možnost výstupu na ochoz věže, ze kterého se Vám otevře výhled na celé město Louny a okolí.

Žatecká brána

Byla postavena roku 1500. Je to uvedeno v jedné ze tří latinských sentencí vytesaných na průčelí. Nešlo o bránu v pravém slova smyslu – ta stávala poněkud východněji v Žatecké ulici a doba jejího zničení není známa. Dnešní Žatecká brána tvořila její předbraní a nebyla opatřena cimbuřím, nýbrž až do roku 1841 prkenným podsebitím. Druhá městská brána se jmenovala Pražská a stála u vyústění Pražské ulice proti základní škole. Zbořena byla roku 1861. Žatecká brána je součástí městského opevnění. To vznikalo souběžně se založením města. Od 2. poloviny 15. století. Vnitřní gotické opevnění se nezachovalo úplně. Je patrné zejména v zadních prostorách domů v České ulici a i s parkánovým příkopem v ulici Na Valích. Místy jsou ve zdivu naznačeny i půdorysy hranolovitých bašt. Hradby je možno sledovat na jižní, západní i severní straně města, zejména procházka Na Šancích nad řekou je působivá. V Žižkově ulici jsou dvě dělové bašty. Hranolová věž a několik půlkruhových bašt je patrno – spolu s renesančním městským znakem – na severní straně města na zmíněných Šancích.

Galerie Benedikta Rejta

Galerie vznikla v roce 1965 osamostatněním oddělení výtvarného umění okresního muzea. V současné době je ve zrekonstruovaném historickém objektu bývalého městského pivovaru v Pivovarské ulici prezentována část sbírek galerie expozicí českého abstraktního umění druhé poloviny 20. století. První část expozice je věnována představitelům českého geometrického konstruktivismu. Jejími hlavními představiteli jsou Zdeněk Sýkora, bývalý docent Vysoké školy pedagogické v Praze, který je průkopníkem aplikace počítačové techniky ve výstavbě uměleckého díla, a Vladislav Mirvald, emeritní středoškolský profesor deskriptivy zdejšího gymnázia, který povýšil tvrdou estetiku deskriptivní geometrie na umělecké dílo. Další expozice tvoří reprezentativní výběr děl z autorských souboru klasiků současného českého výtvarného umění, zaměřených na abstraktní tendence všech druhů. V roce 1998 byla dokončena rekonstrukce bývalého městského pivovaru. Autorem rekonstrukce objektu je architekt Emil Přikryl.

Kotěrova kolonie

Na východě Loun, na kopci nad hlavním vlakovým nádražím, se nachází významná součást moderní české architektury – Kotěrova kolonie. Vznikla na počátku 20. století, v době velkého hospodářského rozvoje města, aby pomohla zažehnat bytovou krizi. Její stavby se zhostil významný český architekt Jan Kotěra. Podle jeho původního plánu z roku 1909 mělo vzniknout zahradní město, první svého druhu v celé monarchii, které by poskytlo moderní bydlení rodinám zaměstnanců dráhy.

Hlavní důraz kladl Kotěra na spojení výhod městského a venkovského života. Člověk měl být ve spojení s přírodou, v čistém prostředí plném zeleně a přitom jen několik kroků od zaměstnání. Jeho myšlenky byly nadčasové. Ve spodní části kolonie měly vzniknout veřejné budovy – škola, obchody, hostinec nebo holičství. Na vrcholu kopce se měl tyčit kostel. Plán soběstačného města s veškerým sociálním zázemím, lemovaný javorovým stromořadím, se bohužel realizoval jen částečně.

Na počátku roku 1911 došlo z nedostatku financí k přepracování původního plánu a v horní části zamýšlené zástavby se realizovala pouze stavba třiapadesáti domů včetně dvou prádelen, které jsou jediným připomenutím zamýšlené vybavenosti městečka. Se stavbou se započalo na sklonku roku 1911 a již v létě následujícího roku byly dostavěny první bloky obytných domů. V lednu 1913 byly zkolaudovány i zbývající budovy a kolonie byla dokončena.

Kolonie působí klidným a harmonickým dojmem. Typická je kombinace červených pálených cihel a režného zdiva doplněná lehkým ornamentálním zdobením. Prvořadým požadavkem není efekt, ale praktičnost. Velký důraz je kladen na dostatek světla v hlavních obytných místnostech. Jednopatrové domy můžeme rozdělit podle počtu bytů a interiérové dispozice do devíti typů. Jednoduché členění bytů na vstupní halu, kuchyň, obývací pokoj, ložnici a toaletu bylo založeno na autorově smyslu pro detail a jednoduché praktické žití. Do poschodí vede točité schodiště a většina domů má balkon. Významným prvkem je dostatek zeleně.

Celkově naplnila kolonie očekávání a stala se nejen příkladem úspěšné aplikace zahradního města do českého prostředí, ale také příjemným místem k životu několika generací jejich obyvatel. Jedná se o první praktické využití teorie zahradního města v České republice a zároveň jeden z nejstarších pokusů na evropském kontinentu. Historie výstavby kolonie byla sice poměrně krátká, ale zároveň plná zvratů. Přestože došlo k realizaci jen části Kotěrova plánu, je kolonie harmonickým architektonickým dílem, který si zaslouží naši pozornost.