Zdeněk Sýkora

3. února 1920 Louny – 12. července 2011 Louny

Tento lounský rodák se díky svému inovativnímu přístupu k tvorbě dokázal prosadit mezi umělce evropského formátu. Narodil se na lounské periferii, v Husově ulici. V Lounech vystudoval reálku a po maturitě v roce 1938 odešel do Příbrami na Vysokou školu báňskou. Když nacisté vysoké školy zavřeli, pracoval během války na dráze. Protože se jeho vášní stalo malování a fotografování, vystudoval v letech 1945–1947 na Karlově univerzitě výtvarnou výchovu. Jeho profesory byli mj. Martin Salcman, Cyril Bouda a Karel Lidický. Sýkora už na své alma mater zůstal: nejprve jako asistent, v roce 1966 se habilitoval a byl jmenovaný docentem. Na škole učil až do roku 1980.

Během své umělecké dráhy prošel mnohotvárným vývojem. Ve druhé polovině 40. let byl zaujatý surrealismem a kubismem. V raných 50. letech maloval v plenéru, zejména v zákrutech Ohře poblíž Loun, krajiny v neoimpresionistickém duchu. Koncem této dekády postupně dospěl k abstraktnímu zobrazení krajiny, když hlavní důraz kladl na barevné plochy a jejich interakci. Roku 1962 namaloval obraz Šedá struktura, první svého druhu, jehož principem bylo zkoumání možností, které nabízejí různé vzájemné polohy geometrických elementů. V roce 1964 Sýkora poprvé využil možnosti, které pro stanovení variací vztahů prvků ve struktuře nabízel počítač. Stal se tak jedním z prvních umělců, kteří aplikovali toto médium při své tvorbě. V té době byl Sýkora členem významného uměleckého uskupení s názvem Křižovatka. V roce 1968 vystavoval Sýkora své obrazy na prestižní světové výstavě Documenta 4 v Kasselu. Roku 1973 dospěl Sýkora ve svém hledání k dalšímu způsobu vyjádření. Jeho podstatou jsou linie. Jejich barva, síla, směr a délka jsou konstruovány s využitím principu náhodnosti. Liniovým obrazům v různých modifikacích zůstal Sýkora věrný do konce života. Linie a struktury byly také základem Sýkorových architektonických realizací. V roce 1983 se oženil s Lenkou Plochovou. Ta se postupně z asistentky stala spoluautorkou jeho obrazů.

Po roce 1989, když čeští umělci získali možnost vystavovat v zahraničí, začalo být Sýkorovo dílo středem pozornosti. Vystavoval v prestižních institucích a jeho dílo je zastoupeno ve významných evropských galeriích, mj. pařížském Centre Georges Pompidou, o Národní galerii v Praze nemluvě.

Stejně jako svému pedagogickému působišti zůstal Sýkora po celý život věrný i Lounům. Dlouhá léta zde vedl malířský kroužek, z něhož vzešla řada talentovaných malířů. Život ho těšil: byl sportovcem každým coulem. Do pozdních let hrál hokej, na lyžích jezdil po vodě i na sněhu, měl rád rychlá auta a dobré víno. S přáteli si raději než o umění povídal o životě.

Zdroj: PhDr. Bohumír Roedl