Židovští podnikatelé

Židé nikdy nezastírali, že jsou většinou dobrými obchodníky a podnikateli. Samozřejmě to se týkalo i lounských Židů, což mnohdy kvůli antisemitským předsudkům přitahovalo pozornost „těch druhých“ a měšťané často hledali důvody, proč jim jejich živnost v Lounech nepovolit.

Např. roku 1852 obdržela rada královského města Loun žádost řezníka Simona Katze (1811-1885) z Líšťan, který se ucházel o udělení práva provozovat svoji živnost. Místní řeznický cech ovšem okamžitě vznesl protest a žádost byla zamítnuta hned ve dvou bodech: za 1. prý pašuje špatné maso z mrtvých zvířat a za 2. ve městě je již dostatek řezníků.

Podobný konflikt vznikl také v listopadu 1856 a vyvolal jej Isak Reina z Panenského Týnce, který chtěl v Lounech provozovat vetešnictví (tj. obchod s hadry a starým železem). Radnice jeho žádost okamžitě odmítla a opět poukázala na fakt, že ve městě je již dostatek vetešnických obchodů a navíc, že holota by u svých pánů ve skříních a stodolách kradla, aby vše zpeněžila a pak by páchala nemravnosti.

Ne všichni žadatelé byli neúspěšní, někteří povolení obce dostali a zapsali se nesmazatelně do dějin města Louny. Konec 19. století byl pro lounskou obec židovskou obdobím největšího rozmachu a měšťané je pomalu nechali se zapojit do života města. Navíc v některých židovských rodinách začali používat české obdoby původních německých jmen, a tak se v Lounech objevují Bedřichové (Friedrich), Bohumilové (Gottlieb), Bohumírové (Gottfried), Hynkové (Ignatz) a Vítězimírové (Siegfried). Pomalu ubývá tradičních jmen jako je David, Hugo, Samuel, Sára, Simon apod. V dobových soupisech židovských vlastníků nemovitostí v Lounech se více a více vyskytují jména jako Taus(s)ig, Fanta, Bulova, Glazer a Katz.

V lounské židovské obci převažovali pochopitelně obchodníci a hostinští. Podstatně méně bylo řemeslníků a zemědělců. Z povolání, které patřily ve městě  k prestižním, jmenujme např. advokáty (JUDr. A. Nettl, JUDr. E. Fischer) a lékaře (MUDr. A. Taussig, MUDr. K. Taussig). Z průmyslníků se stal velmi významným občanem pan továrník a komerční rada B. Bermann, který v Lounech zakládá továrnu na výrobu technického porcelánu (pozdější Elektroporcelán). Ve světovém měřítku se do historie zapsal Josef Bulova, zlatník a hodinář, zakladatel americké firmy na výrobu náramkových hodinek a hodinových strojků.

Rodina Taussigova je od konce 19. století spojována s největším hotelem ve městě. Hotel Union nechal vybudovat Sigmund Taussig se svou ženou, které po jeho smrti podnik energicky vedla se svým synem. Ani tomuto podniku se nevyhnuly požáry, krádeže a pomluvy. Městský kronikář r. 1921 píše, že v Unionu hrávali bohatí Židé hazardní hry. Když přišla policie, skákali prý okny ven do České ulice a utekli. O kousek dál v hotelu Koruna hrávali nežidovští podnikatelé karty o velké peníze, ale s tím rozdílem, že ti policii utéct nedokázali.

V r. 1923 chtěl židovský obchodník s obilím Hugo Stein koupit vyhořelý měšťanský pivovar, který stál hned vedle radnice a hyzdil tak celý rynek. Objekty chtěl přebudovat na sklady obilí, krmiv a dalších obchodních komodit. Nakonec z koupě sešlo, jelikož si spočítal, že náklady na opravu požárem poničených budov by byly závratné, a tak opuštěné budovy chátraly v centru města dál. Dnes, po nákladných úpravách, slouží prostory pivovaru jako výstavní síně Galerie Benedikta Rejta.

Na podzim roku 1922 povolilo městské zastupitelstvo Bedřichu Fantovi, obchodníkovi s uhlím, zřízení kanceláře pro zprostředkování koupě a prodeje. B. Fanta měl v tomto oboru již bohaté zkušenosti, neboť kolem r. 1900 byl vrchním lounským zástupcem  C. k. privátní Assicurazioni Generali se sídlem v Terstu.

Továrník B. Bermann chtěl v Lounech původně založit továrnu na výrobu umělých hnojiv, ale tu mu vedení města zamítlo se slovy, že by se po městě šířil nelibý zápach.  A tak podnikavý Bermann změnil svůj plán na továrnu na výrobu kamen. Tu postavil na Husově ulici, ve čtvrti zvané Amerika. Zbytky budov můžete vidět i dnes. Po roce 1900 se však rozhodl pro změnu provozu a výrobního sortimentu, místo kamen začal vyrábět porcelánové a majolikové součástky pro elektrická a mechanická zařízení.  Od r. 1925 prosperující podnik firmy B. Bermann  a syn vyráběl a dodával porcelán po celé zemi a založil tradici známého Elektroporcelánu Louny.

Do světové historie výroby hodinek zasáhl další člen lounské židovské obce – Josef Bulova, který emigroval do Spojených států amerických a v r. 1875 otevřel svoje malé klenotnictví v New Yorku. Třicetiletý muž byl odhodlán prozkoumat každou novou příležitost v oblasti časomíry a vybudoval tím pevné základy pro odkaz tvořivosti a jedinečnosti. Díky neustálým experimentům, testování nových výrobků, dosud nevyzkoušeným technologiím a nápaditým marketingovým postupům se stal špičkou ve svém oboru. Značka Bulova letěla také ve 20. století i na Měsíc – dostala se tam díky svému převratnému časoměrnému mechanismu Accutron, který byl od 50. let integrálním prvkem technologií NASA, účastnil se již zmíněné první procházky po Měsíci v roce 1969.

Hodinky a hodinové strojky Bulova patří i dnes ke světové špičce a nikoho nenapadne, že její zakladatel pochází z krásného města Louny, které se nachází na řece Ohři.

I dnes, přestože v Lounech nežije žádný činný zástupce židovské obce, můžete ve městě obdivovat zachovalé židovské památky a udržovaný židovský hřbitov. Pokud hledáte zajímavý cíl na krátký výlet, Louny jsou určitě zajímavou destinací.

Další informace

• Významné osobnosti města Louny  [ Město >  ]